Erotické povídky, Erotika

Bylo mi sedmnáct a za čtyři měsíce jsem měla maturovat. Bylo krátce před vánocemi, když jsme psali další z řady nudných testů. Venku právě napadával další sníh a většina lidí z třídy měla myšlenky u stromečku a na horách. Odevzdala jsem svůj poslední sešmudlený test z mamtematiky. Stačilo by tak za tři, pomyslela jsem si. Matika mi nikdy moc nešla.

Už to chci odevzdát, když ta milá paní profesorka vytáhne můj dobře skrývaný taháček. Sakra. „Tak se po vyučování zastav Tomanová“. Já bych se na to nejradši. A klidný vánoce jsou asi v čudu. Zvažovala jsem všechný možný vysvětlení, ale moje argumenty byly smeteny jedním pohledem do žákovské. S touto basou asi propadám. Mé myšlenky utlo ťukaní na dveře. Vstupte! Sedí u svého stolu a před sebou má moji písemku. Posaď se. Vypadá pořad stejně. Starší asi pětapadesátiletá paní. Připomíná domovnici v reklamně na lišku. Jenom ta je asi trošku sympatičtější. „Tak co s tebou Tomanová? Pět, čtyři, pět, tři a teď zase pět. Úlohy nemáš, aktivní nejsi, sešit nic moc, co s tebou? To na maturitu není. Mě polilo horko. Co doma? co další studium? nebo co práce? jenom se základkou ani k zedníkům. Víte já se polepším. Já se nestihla naučit. Máme teď toho hodně. Jistě na dnešek jediná písemka, to mám zjištěno. No víte, já tomu moc nerozumím. Víš kolikrát jsem nabízela, že látku vysvětlím dodatečně? Ale tebe to evidentně vůbec nezajímá. A nešlo by, že by jste mě vysoušela někdy jindy, abych nepropadla. Nyní budou prázdniny, pak máte praxi a je konec pololetí. Jedině, že by jsi došla za mnou domů. Okamžitě jsem přikývla.“ A s těmi slovy mě podala papírek s adresou. Dva dny uplynuly, jako voda a já se nachystala k paní učitelce, na soukromé vyučování. Oblékla jsem se, jako první dáma i když Jenis Joplin je mi bližší. Ale co se dá dělat. Bílá košile a černá sukně. Klasika, kterou nejde nic zkazit. Mamka mě vzala autem až k ní. Řekla jsem jí, že jdu za kamarádkou. Neměla ani páru o mých známkách z matematiky. Trošku jsem se upravila a jemně zaklepala. Přišla v černém kostýmku. Černá prý zeštíhluje, ale u ní Je to jedno. Je to takovej typ, kterej, když na vás bafne v parku, tak položíte peněženku i telefon. Sedli jsme si v kuchyni a začali počítat. Ani nevím, že jeto se mnou v matematice tak špatné, protože po hodině a půl vztekle bouchla do stolu a začala se rozčilovat: „To snad není ani možný ty ses na to ani nepodívala“ řvala. A více méně mněla pravdu. Dívala jsem se na to, co jsem uměla a na to co jsem nechápala, jsem se vykašlala. Stejně mně to musí vysvětlit, říkala jsem si. Ale teď jsem to pochopila. Naštěstí jí jsem měla v zásobě kurzy dramatické výchovy. A hned jsem to na ní vybalila, aniž bych mněla potuchy o následcích. Zkoušela jsem jí to vysvětlit. Paní profesorko víte já se to učila, ale stejně to nechápu. „Tak ty nechápeš, - před závorkama a sin. cos.? Tak já ti to vysvětlím ručně“. A uchopila mně za vlasy a přehnula přes kolena. Nemohla jsem tomu uvěřit. V sedmnácti ležím přehnutá přes koleno jak malá holka. Takle jsem dostala naposled od tety. To mi bylo sedm. Dostala jsem tehdy na holou od ní tak, že jsem se počůrala. Jenže to mi bylo sedm. „Tvé prohřešky by se nedaly spočítat na obou rukou. A je nejvyšší čas, aby ti byli sečteny. A začala vyplácet. Nejdříve pomalu a slabě, ale pomalu přitvrzovala. Tempo se zrychlovalo a rány byly silnější. První slzy se mi koulely po tváři. Po dvou minutách výprask přestal. „Vstaň a podej mi vařečku“. No to snad není ani možný. Další rány? Už teď mě pálí zadeček. Podívala jsem se na ní tázavě, ale její pohled mě přesvědčil o tom, že to myslí vážně. V kuchyni byl celý hrnec s dřevěným náčiním. Vybrala jsem střední velikost. Ani malá a ani příliš velká. „Vyhrň si sukni“ zavelela při předávání výchovného nástroje. Zvedla jsem si jí vysoko nad pás. Paní učitelka mi uchopila okraj punčocháčů a stáhla je ke kotníkům. S kalhotkama provedla totéž. Pomaličku mi zasunula prsty za okraj a zlehka je začala stahovat až pod kolena. Odhalil se jí tak celý můj klín. „Jak to že nejsi upravená? Okamžitě do koupelny. Vidím, že tě budu muset doučovat i zdravotní výchovu. Na to jsi příliš mladá. A při těch slovech mi mizeli chomáčky ochlupení pod tlakem nůžek, strojku a žiletky. Za chvíli jsem vypadala, jako sedmiletá a to jsem taky pocítila na vlastní zadek. Po nutné higieně jsem byla položená přes sedačku a opětovné trestání začalo. Tentokrát to bolelo mnohem víc než jen rukou a přes sukni. Rány hlasitě pleskaly a padaly s vetší intenzitou. Po několika ranách jsem se nebohou zadničku snažila bránit, ale po dvou ranách přes prsty jsem radši nechala vystavenou jenom zadničku. Netrvalo to dlouho a opět jsem se rozbrečela ze začátku tiše, ale pak jsem začala vzlykat. Po poslední ráně mě hladila rukou po červené zadničce. „Tak to by stačilo. Obleč se běž se domů učit. Ještě tě vyzkouším.“ To se mi ulevilo mám to za sebou. Nikdy bych si nemyslela, že dopadnu takhle se zmalovaným zadkem od učitelky. I když předtucha dalšího zkoušení mě děsila. Tak to mám za sebou. Je to skvělé se venku nadechnout čerstvého vzduchu. Mám před sebou ještě návštěvu u naší známé. Mamka by mě měla vyzvednout za chvilku. Když se na to dívám zpětně, tak to nebylo ani tak strašné, akorát ten klín. Strašně svědí. Á mamina. „Tak jak ?“ ale jo šlo to. Hezky jsme si popovídali. „Tak to je dobře, jak se těšíš za tetou?“ docela jo. Dlouho jsem jí neviděla. Ještě dělá do textilu? „To víš, že jo“. Její dům se tyčil na kraji města. Byla to nenápadná budova s malou zahrádkou. Když jsem byla malá často jsme za ní jezdili. Pracovala v textilce, nebo tak něco, protože maminka měla od ní plno nových věcí ještě za taty Husáka. Uvítala nás s velkým nadšením, neboť jsme se dlouho neviděli. Provedla nás celým svým domem. Ukázala nám, kde má co nového, modernějšího. Měla krásný dětský pokoj pro svého vnuka. Byli mu asi čtyři. Postýlka s ohrádkou, spousta hraček, tapety s medvídkama. Docela pěkný. Následně jsme si sedli ke kávičce a k sušenkám. Bavili jsme se o takových hloupostech, jako co která hvězda dělá a jak se obléká, prostě pavlač. Po drahné chvilce se teta zvedla a pozvala nás do pokoje, kde byli akorát skříně. Teta začala vytahovat všechny možné věci. Halenky, sukně, kostýmky, saka. Držela jsem se radši v pozadí veškerého zkoušení, protože mě děsila představa, toho co by si asi pomyslela moje matka, kdyby uviděla můj klín, přes průsvitné kalhotky. Obě si zkoušely všechny možné hadříky, co jen tam byly. Už jsem si říkala, že to přežiju bez úhony, když v tom u mě přistálo pěkné krajkové spodní prádlo. „Jen si ho zkus. Už jsi velká, za chvíli maturuješ a něco takového se ti nikdy neztratí. Je to z Itálie, tak na to buď opatrná“. Kousky to byli pěkný to jo, ale jak to obléct a hlavně nenápadně. Trošku jsem zataktizovala. Tak já si to zkusím v koupelně, ať na sebe vidím. „To nemusíš. Zrcadla jsou tady taky. Nebo se snad stydíš? To snad ne. Už jsi přece velká holka, že jo. “ Aspoň se pokusím oddalovat. Pomaličku jsem si roepnula halenu a sundala podprsenku. Vzala onen vzácný italský kousek a nasadila. Je pravda, že bych se klidně obešla i bez podprsenky, ale kvůli lepšímu pocitu ženskosti a abych trochu rajcovala kluky. Docela dobrý ne? Hlásila jsem a nasadila nevinný úsměv. To by šlo. A chtěla jsem kalhotky přejít. „ A co zbytek? “To je dobrý ty na to máš odhad. „Už jsi někdy slyšela, že by se prádlo zkoušelo odhadem?“ Ach jo. Pomalu, a opatrně jsem si rozepnula a stáhla sukni. Radši jsem si sedla do sedačky. Tak aspoň nebude nic vidět. Opatrně jsem si stáhla kalhotky a rychle dala nové. Hmm prima ty se mi líbí a padnou mi. Klidně si je vezmu. „no počkej ty se na sebe nepodíváš do zrcadla? A ani nám se neukážeš? to jsi taková citlivka? Co teď? Z toho už asi nevicouvu. Třeba si toho nevšimnou. Opatrně jsem se prošla k zrcadlu tam se jakoby podívala a rychle zpátky. Ale to už jsem zaregistrovala užaslí pohled mé matky. dělala jsem, jako že nic nevidím a rychle jsem si sedla ve snaze se rychle převléci. „Můžeš na moment?“. Maminka seděla na sedačce a teta kousek od ní. Pomaličku jsem přistoupila. „Otoč se. “Pomalinku jsem se otočila. Lehce uchopila okraj kalhotek a povysunula mi je nahoru. „Od čeho máš tak červený zadek? “Od záchodu? A nahodila jsem tázavý výraz. „ Ty si ze mě budeš dělat legraci? Já vážně nevím. „Nééé, “A co je tohle? A při tom mi poodtáhla okraj kalhotek a nahlédla za ně. „Co jsi u té kamarádky dělala? Dej mi číslo k ní domů“. Víš to není kamarádka to doučování z matiky. „Jaký doučování?“ Ptala se nechápavě. Víš mě moc nejde matika, tak abych nepropadla. „Cože? Ty propadáš z matiky? A to jsi nám nic neřekla? A od čeho máš ten červený zadek?“ To mě dala paní učitelka vařečkou na zadek. “ V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. „Tááak tak to je dobře. Nejenže chováš jak malá, ale ty se tak i jednáš. Proto s tebou budu podle toho jednat. Jako s malou holkou. Normálně by to vyřídil tvůj otec, ale tím, že je na služební cestě, tak to nemá cenu zdržovat. Stejně je načase, aby se toho chopila poctivá ženská ruka. On ti stejně všechno rád odpustí. Vždyť jsi jeho holčička. A tou opravdu jsi. Myslela jsem, že už to není potřeba, ale v tom jsem se mýlila. Tvoje paní učitelka má pravdu. Informace ti půjdou do hlavy nejlépe přes zadek. Ovšem nejdříve je potřeba abys vypadala, podle toho. Ty kalhotky si sundej, už je stejně nebudeš potřebovat. “ „Marie máš i dětské oblečení ?“Teta mi podala hromádku oblečení se značně pobaveným výrazem. Pomalu jsem se do něj začala soukat. Oblíkla jsem si nejdříve malé bílé kalhotky, v předu měly takovou malou jahůdku. Pak obtáhlé tričko. Zbývaly už jen bílé punčocháče a károvaná sukýnka. Připadala jsem si, jako když člověk chodí do první třídy. Kalhotky neuvěřitelně řezaly. Byli sice látkové, ale jejich velikost mi zaručovala velmi nepohodlný pohyb. K celkovému dojmu malé školačky, ještě přibyli malé černé boty s přezkou. Jediné co mi chybělo byla aktovka. Z dojmu o mé vizáži mě vytrhla prudké tahání za ušní lalůček. to mě matka táhla za ucho do dětského pokoje. Musela jsem jít po špičkách, protože je o dobrých 15cm. větší. „Do kouta a na kolena. Čelem ke zdi. “Taty zatím budeš na hambě. Přemýšlej o sobě. “ Co jiného mi taky zbylo? Vzpomínala jsem na to, jak to mohl být krásný den, kdyby ….. Jenže teď klečím U tety v dětským pokojíku, mám na sobě věci o číslo menší a o patnáct let starší. Jak se věci vyvíjí z minutu na minutu. Mé další úvahy přetrhla bolest v ušním lalůčku. „ Tak holčičko, jelikož ti nejde matematika, tak dostaneš pro začátek deset ran pravítkem. “Obě se na to náramně oblíkly. Bílé košile s volánky, černá sukně, vysoké černé boty. mamina měla velké tlusté brýle. Nikdy brýle nenosila a teď měla alespoň pětky. Vypadala docela přísně. „Tak honem honem, zvednout sukýnku stáhnout punčocháče. “V momentě jsem byla přehnuta přes koleno a moje pozadí chránilo jenom tenké spodní prádlo, které bylo ke všemu proklatě malé. První rána třiceticentimetrovým pravítkem dopadla na můj oblý zadeček. Prááásk, Prásk, Prásk po třetí ráně jsem již začala naříkat. Vařečka udělala svoje. „Mami prosííím, já už to vííííckrát neudělám, já se úúúž budu učííít. Naštěstí se pravítko po osmé ráně zlomilo. Nekvalitní plast mě na chvíli zachránil. „Nevadí holčičko, kůži nezlomím, že Marie. “ Načež mě teta chytla za ruku a táhla do zkušebny. Otevřela skříň plnou řemenů a řemínků všech možných barev, tloušťek a velikostí. „Vyber si“ Prohlásila teta s ledovím klidem. Jak si člověk má vybrat věc, která mu má působit bolest to nechápu. Ukázala jsem na jeden tenký, decentní řemínek. „Jak chceš. Kalhotky dolů. “načež uchopila okraj kalhotek a stáhla je ze mě i s punčocháči. „Přehnout přes křeslo a pořádně vystrč zadek“ Bylo to vysoké kožené křeslo a po přehnutí, jsem se nedotýkala prstama země. Teta si omotala řemen kolem ruky a část ho nechala vyset. Ta část okamžitě začala dopadat na moje stehna a zadek. To se nedalo vydržet. Již po druhé ráně jsem se snažila bránit zadek rukou. Výprask na moment přetal, ale jenom proto, aby mi mohla mamka chytit ruce a teta mohla ve výprasku nerušeně pokračovat. Rány padaly často na jedno místo což mi přinášelo neskutečná muka. Pokusila jsem se bránit alespoň nohama, ale ty mi teta pohotově svázala jedním z řemenů. Neměla jsem se již jak bránit a tak jsem začala prosit a křičet, ale moje prosby vyslyšeny nebyly. Kupodivu. Po chvíli jsem již neměla vůbec sílu křičet. Už jsem jenom vzlykala. Můj zadek byl v jednom ohni. Kéž bych si ho mohla schladit. Jak kdyby četly moje myšlenky. Teta přestala s mým výpraskem a rozvázala mě nohy. „Do koupelny, ale šupem. Do naha. Zněl další mamčin rozkaz“ Tričko bylo dole rychle. Přejela jsem si zbitý zadeček. Hřál, jak radiátor v zimě. Teta mě postrčila do sprchového kouta a začala mě sprchovat. „Teplejší vodou se umývají eskymáci, pomyslela jsem si“. Byla strašně ledová. Musela jsem se otáčet velmi pomalu. Když jsem se točila k zády k oběma vychovatelkám, voda se zastavila. „Pořádně se předkloň, křikla na mě mamina. “ Opřela jsem se rukama o zem. Se strečinkem jsem nikdy neměla potíže. Ucítila jsem jak něčí ruce roztahují půlky a něco proniká do mého konečníku. „ Néééééééééé“ To je to jediné co jsem stačila říct, něž se do mě vlila tekutina. Rozplakala jsem se. Už toho na mě bylo moc. Výprask od učitelky, od mamky i od tety a teď tohle. Myslela jsem i že už nic horšího být nemůže. Jenže najednou jsem pocítila neuvěřitelně silný tlak v břiše. Nic takového jsem dosud necítila. Obě se na mě dívali a chychotali. Tlak byl neuvěřitelný a sílil. „Já, já musím na záchod, ale rychle. “„ tak běž, pronesla teta klidně. Naštěstí byl hned vedle. Udělala jsem jenom tři kroky a usedla jsem na mísu. V zápětí se ozvalo rychlé žbluňkání a dostavila se strašná úleva. „Utři se, obleč se a přijď za náma. “Zněl další příkaz mé matky. Šla jsem za tetou a mamkou do kuchyně, kde stála ještě nějaká paní, kterou jsem vůbec neznala. Když jsem přišla, všechny se přestaly bavit. „Tak to jsi ty? Ta která se neučí, lže a podvádí? Tak pojď blíž holčičko, Ať si tě prohlídnu!“ Připošla jsem nedůvěřivě blíž. Nadzvedla mi sukni A začala mi sahat na zadek. Zatáhla mi kalhotky tak nahoru, až jsem bolestí sykla. „No tvoje maminka s tetou odvedli dobrou práci. Co zadeček pálí?“ a při těch slovech mi stáhla kalhotky, roztáhla půlky a něco mi nanesla na otvor a prstama mi zajížděla dovnitř a ven. Pak mi nasadila kalhotky a poslala mě do kouta. Nevím co to bylo, ale příjemné chlazení mi pomalu začalo přecházet v neskutečné pálení. Chtěla jsem se té mastičky zbavit, ale hned jsem byla okřiknutá. Kroutila jsem zadkem co to šlo, ale vůbec to nepomáhalo. „Maminko prosím tě zbav mě toho pálení, to se nedá vydržet“. Začala jsem zoufale prosit a slzy se mi draly z očí, zatímco pálení sílilo. „Dobře pojď sem. Předkloň se, stáhni si kalhotky a prstama si to utři. “To jsem ihned provedla. Dokonce s radostí. Předa všema jsem se předklonila a srkala si prsty do zadečku. Po dvou minutách ustavičného dráždění mého otvoru, pálení konečně přestalo. „Tak jsi hodná holčička a teď si ty prsty pěkně olížeš, že?“ Vyděšeně jsem pohlédla na všechny tři a bázlivě jsem zakroutila hlavou. To popudilo všechny tři. „Tak ona nechce? Asi jí budeme muset více vychovávat. “Prohlásila teta. Načež vstala a odešla. Maminka si mě zavolala a představila mě tu paní, která mi dala tu bezvadnou mastičku. „To je místní kořenářka, dříve dozorkyně v ženském nápravném ústavu.. Paní Bílá“. Pěknej skok, pomyslela jsem si. Jenže to už se vrátila teta s malou radiovou anténkou. Když jsem to uviděla, tak jsem ze zoufalství klekla před maminku s rukama spojenýma, jako v kostele a snažně jsem se jí začala prosit o odpuštění. „Moje milá, já tě mám moc ráda a právě proto chci, abys jsi dostudovala i když vím, že to bolí, ale je to nutné v tvém případě. “a chytla mě ruce a přitáhla si moji hlavu ke klínu. Teta vysunula anténku, která již neměla jenom pár cm., ale měla aspoň třicet. A již svištěla vzduchem, jako masařka. Teta se mě zasadila par ran na poměrně nedotčená stehna. Ihned jsem sebou začala házet a kopat. Naštěstí tu byla zkušená paní Bílá, která ihned přišla na pomoc a řádně mě držela. Ihned jsem začala prosit o milost. Naštěstí bití brzo ustalo, jinak bych se asi počůrala. „Tak co, olížeš si ty prsty, nebo mám pokračovat?“ Zavelela teta. „Ano olížu, udělám cokoli, jenom už přestaňte. “ A už jsem je chtěla olíznout, ale v tom mi ruce uchopila paní Bílá. „ Já si to myslela. Utřela si je. Nejspíš do vaší sukně, Paní Tomanová. “ A něco pošeptala tetě. Ta jenom souhlasně přikývla. „Radši zůstaň zde“ řekla mamině a uchopila mě za již tak bolavý ušní lalůček a odvedla nás do vedlejší místnosti. Tam paní Bílá pomalu sundala svoje kalhoty i punčocháče a stoupla si přede mě jenom v kalhotkách, abych její porost měla pěkně před očima. „Na kolena a pěkně lízej“. A teta mi zarazila hlavu mezi její půlky. Neviděla jsem jiné východisko. Začala jsem s lízáním jejího zadku. Měla jsem problémy s orientací, na její ochlupení by nestačil křovinořez, ale charakteristické aroma mi naznačilo cestu Během chvíle začala křičet hlouběji, hlouběji a sama si roztahovala půlky. Bylo to odporné a nechutné. Nikdy jsem nic takového nedělala. A ani teta nelenila. Jednou rukou mě tvrdě mačkala kozyčky a druhou mě štípala do poštěváku. Brzy jsem měla plná ústa jejich chlupů, ale paní Bílé to bylo jedno a hlavu mi tiskla i proti druhé dirce. Byla tak nadržená, že během okamžiku vystříkla, jako chlap. Poté jsem si umyla obyčej a šla za maminkou. Úplně jsem se zděsila, když jsem zaslechla, jak povídá: nechcete si jí tady nechat? Měli jsme jet do Krkonoš, ale ona se musí učit a vy to s ní zvládnete určitě lépe než já. Co vy na to?