Erotické povídky, Erotika

"Bude se mi stýskat," řekl Kája. "Moc, strašně moc!"
"Mě taky," zašeptala jsem, ale to co by ještě včera bylo pravda, ztratilo teď jakýkoliv obsah.
Potom jsem stála na rampě asi se stovkou dalších lidí, mechanicky mávala letadlu a sem tam mi ukápla slza. Chudák Kája. Přes půl roku bude pracovně pryč. S Kájou žiji téměř čtyři roky v poklidném tolerantním manželství. Dalo by se říct, že jsme docela šťastní, kdyby tady nebylo neodbytné ALE...

Takhle chutná svoboda, když jsem otevřela prázdný byt. Shodila jsem šaty a postavila se před zrcadlo. Copak mi asi dneska povíš? Mlčelo, ale já sama věděla, že jsem v sedmadvaceti docela pěkná holka. Proti štíhlosti trupu možná maličko silnější nohy, ale kdysi mi jeden z bláznivých svůdců řekl, že v nich je cosi dráždivě ženského. Já osobně bych to definovala tak, že mám celkem dobře udělaný spodek. Bože, nemám ji zase příliš chundelatou? Občas zkouším zjednat pořádek, ale potom to píchá - a navíc Kája ji má takhle rád. Prsa jsem si vždycky přála mít větší a zaoblenější. Ale trojky jsou taky dobrý. Dotyky na ňadrech mě hrozně vzrušují, je to tajemství, které jsem ještě nikomu neprozradila.

Dny ubíhaly šíleně jednotvárně. Za čtrnáct dní se mi po Kájovi začalo stýskat. Můj pláč vystřídala touha po jeho těle, hroty prsů mi ztvrdly a v podbřišku mě zalechtalo. Tak to tedy ne! Rychle jsem odešla do koupelny a pustila na sebe proud studené vody. No prosím, už je ze mě zase normální žena s jasnou hlavou. Přesto se mi zdál nemravný sen. Viděla jsem spousty věží v dálce. Pozvolna se přibližovaly a potom se jedna z nich začala proměňovat ve ztopořený úd. Musela jsem vstát a spolknout dva paraleny.

"Počkejte, krásná dívko. Neutíkejte mi pořád," uslyšela jsem za sebou.
Málem mi z toho zdřevěněly nohy.
"S někým si mě pletete," řekla jsem.
"Vůbec vás neznám."
"Co byste řekla krátké procházce?" zeptal se.
"Bude-li krátká, nejsem proti."
Došli jsme na Karlův most a chvíli se mlčky dívali do Vltavy.
"Bydlím nedaleko a umím připravovat výborný čaj," řekl klidným hlasem, jakoby se v tom banálním pozvání neskrýval žádný jiný význam...

Teprve v prostorné hale jsem si uvědomila, že jsem se zachovala jako povolná panička. Co naplat, teď už mi nezbývá, než udržet tvář. Zaujala mě visící houpačka od stropu na fialových šňůrách, malé bílé sedátko, na kterém jsem se jako malá holka houpala na zahradě.
"Bydlíte tady sám?"
"Ne, se svým bratrem... Tak tady je ten čaj".
"Není to špatné," pochválila jsem ho.
"Snad se nebudete zlobit, když vám prozradím, že je vařený z indických bylinek, z nichž některé mají... jak bych tak řekl... povzbudivé účinky."
Usmála jsem se. "Na mě žádné bylinky neúčinkují."
"Ani já bych neúčinkoval, ani já ne?" zašeptal.
Od první chvíle myslím jenom na vás, chci se dotýkat vašeho těla, líbat vás, přitisknout se..."
"Já bohužel ne," přerušila jsem ho.
"Radši půjdu." Vstala jsem od stolu - a málem jsem se zapotácela. Bleskem se ve mně rozhořela touha po mužském těle.
"Opravdu chceš odejít, miláčku?" zeptal se vemlouvavým hlasem.
"Ano, ano," zaprosila jsem. Stiskl mé prsy do dlaní. V tom okamžiku jsem na tom byla tak, že bych ze sebe ztrhala oblečení a nabídla se mu. Palčivý chtíč se mi propaloval celým tělem.
"Chci, ano, chci odejít, prosím tě, pusť mě," vzlykala jsem a klínem vyhledávala jeho klín. Jeho tvrdost mě omráčila. Kdyby mě nezachytil, upadla bych.
"Ještě se na chvíli posaď," vybídl mě.
Žár v mém těle zběsile plál, nejraději bych křičela: Obejmi mě, dělej si se mnou co chceš!

"Svlékni si svetr," řekl tiše.
Poslechla jsem jako bez vůle.
"Dělej prosím tě, dělej," stával se jeho hlas panovačným.
"Teď podprsenku." "Ne, to ne," kňourala jsem a pozvolna si ji sundavala.
"Máš krásná prsa". Ještě jsem taková neviděl."
Klekl si a začal mě líbat. Náhle se otevřely dveře, a do haly vstoupil muž.
"Neboj, to je můj bratr."
"Moc jste mě vzrušili," řekl a vyndal na důkaz z kalhot svůj ztopořený úd.
Příchozí byl mnohem dravější, než můj neznámý a taky mnohem vulgárnější. To, jak se choval příchozí, jsem zažívala poprvé, ale nemohu říct, že by mě to vzrušovalo méně.

"Roztáhni nohy," poroučel příchozí.
"Ještě víc!" Lehl si na záda s vzhůru trčícím pohlavím a neznámý, taky již svlečený, si klekl za něho.
"Tak už se napíchni. Slyšíš, napíchni se na něj."
"Klekni si miláčku jako já, neboj se," chlácholil druhý.
"Jsi krásná, voníš touhou, vyneseme tě do oblak."
Už jsem nevnímala nic jiného než napjatý úd.
"Až nade mě," přikazoval příchozí.
"Polib mě na něj, holčičko, vezmi mě do svých rtů."
Náhle jsem nevěděla co dřív, ne to jsem nebyla já, ale ta nejroztouženější děvka na světě. Když jsem ucítila dotyk žaludu na svém pohlaví, dlouze jsem zasténala.
"Chceš se napíchnout?"
"Ano." "Pořádně si to rozdáme, co ty na to?"
"Ano, ano, ano," volala jsem, když mi pronikal celou délkou pyje do vagíny.
"A mě miláčku nechceš?" tázal se vzrušeným hlasem neznámý.
Opět jsem ho objala vlhkými rty a rozhoupala tělo v nenasytném trysku vášně. "Dělej, dělej rychleji." Prožívala jsem větší rozkoš než kdykoliv předtím při orgasmu. Nedovedla jsem si představit co bude dál...

"Počkej, na chvíli se přestaň rajcovat," poručil mi příchozí a neznámý vytáhl svůj penis z mých úst.
"No tak slez."
Odvedli mě na druhý konec haly k houpačce a vybídli mě, abych si na ni sedla.
"Teprve teď si přijdem na svý," zasmál se příchozí.
Pevně jsem se chytla za fialové šňůry a nechala se chvíli houpat. A pak to začalo. Před houpačku se postavil neznámý, a jakmile jsem k němu přiletěla, objal mě, rozevřel mi stehna a žaludem kroužil po mém tajícím lůnu. Po několika slastných okamžicích mě od sebe odstrčil, a než jsem přiletěla na houpačce zpět, stál již na jeho místě příchozí. Vzal mé nohy na ramena a vrazil mi ho tam tak rychle, až jsem vykřikla bolestnou rozkoší.
"Chceš ho na dno, chceš bolest?"
Držel mě za nohy a narážel do mě jako zvíře. Vytahoval ho téměř ven a potom zajížděl hlouběji. Už jsem očekávala vyvrcholení, když mě odstrčil. Několikrát jsem se zhoupla a sem a tam, a před houpačkou už zase stál neznámý. Také on si vzal mé nohy na ramena, ale pohyboval se ve mě vláčnými, hladivými doteky.

"Zůstaň u mě a udělej mi to ty," zašeptala jsem mu do ucha.
"Ano lásko," řekl a lehce mě od sebe odstrčil.
Tentokrát mě nechali houpat o něco déle. Viděla jsem své rozevřené lůno v zrcadle a ten pohled mě neskonale vzrušoval. Potom jsme se milovali, že na to do smrti nezapomenu. Jedno zhoupnutí a měla jsem v sobě neznámého, druhé zhoupnutí a prostopášně ho do mě zabořil příchozí. Neustále se střídali. Létala jsem sem a tam a zachvívala se v neutuchajícím orgasmu. Spadla jsem z houpačky a všichni tři jsme se zmítali ve vyvrcholení na podlaze. Strhávala jsem je na sebe, nevěděla jsem pomalu, co dělám.
"Vždyť ty si chceš docela sprostě zamrdat," zachechtal se příchozí a jeho úd divoce pulsoval.
"Děláš to ráda?"
"Ano."
"Chceš pořád mrdat?"
"Ano."

V průběhu noci jsem se houpala ještě třikrát. Zalykala jsem se chtíčem a v zrcadle nepoznávala svůj obličej plný vulgární smyslnosti. Proč chci být ovládána muži, proč chci být pouhou hračkou, proč mě láká být bezbrannou? Proč? Vždyť ve skutečnosti taková nejsem. Kde se ve mě vzala ta poslušná pokora a perverzní chutě?

"Nedal jsi jí těch bylinek nějak moc?" zaslechla jsem z dálky hlas příchozího.
"Jako obvykle. Asi to dlouho neměla."